Historie a vznik vojenských správních úřadů

Vojenské správní úřady, anglicky „military territorial administrative authorities“, francouzsky „administration territoriale militaire“ jsou důležité vojenské orgány, které v současné době tvoří krajská vojenská velitelství. 

Mimo výkon státní správy současně plní úkoly obrany státu.

Obsah jejich činnosti určuje předpis Org-2-1 – Působnost a organizační struktura krajského vojenského velitelství, který vymezuje působnost, úkoly a organizační strukturu v jeho územním obvodu. Zároveň stanovuje odpovědnost a povinnosti vedoucích zaměstnanců a upravuje jejich vzájemné vztahy v organizační struktuře krajského vojenského velitelství.

Následující příspěvek sleduje historii jejich vzniku a zřízení v rámci vytvoření samostatné Republiky československé až po současnost.

 

1. Počátky vojenské správy v Československu (1918–1938)

Vojenské správní úřady v Republice československé v letech 1918–1938 plnily úkoly spojené především s doplňováním armády a evidencí vojenských osob mimo službu.

Území státu bylo rozděleno na doplňovací okresy, v nichž jako výkonné orgány doplňovací služby působila doplňovací okresní velitelství. Sídla těchto velitelství byla zpravidla zároveň názvem doplňovacího okresu, pokud z různých mimořádných důvodů nebylo nutné příslušné velitelství dočasně umístit do jiného města okresu. Doplňovací okresy zahrnovaly území několika politických okresů.

Doplňovací služba byla řízena ministerstvem národní obrany prostřednictvím zemských vojenských velitelství, respektive později velitelství sborů.

Úkol evidence kmenového počtu u tzv. kmenových těles (byly to samostatné útvary, jimž příslušelo vést kmenovou agendu vojenských osob) příslušel početní službě. Byla vykonávána samostatnými vojskovými tělesy za řízení ministerstva národní obrany a zemských vojenských velitelství, respektive velitelství sborů.

 

Obnovení doplňovacích velitelství

V prvním období po roce 1918 byla převzata a obnovena síť bývalých rakousko-uherských doplňovacích velitelství s jejím dělením na tři druhy.

Na přelomu roku 1920 bylo v činnosti 40 doplňovacích velitelství a vedle toho ještě doplňovací velitelství zeměbranecká a domobranecká.

V důsledku koncepce jednotné armády byla:

  • k 31. prosinci 1919 zrušena zeměbranecká okresní velitelství;

  • 30. června 1921 byla zlikvidována také velitelství domobranecká.

Až do roku 1922 fungovaly místo domobraneckých doplňovacích okresních velitelství domobranecké skupiny u doplňovacích okresních velitelství téže posádky.

 

Ustálení sítě doplňovacích okresních velitelství

Na základě branného zákona č. 193/1920 Sb. a příslušných prováděcích předpisů byla stanovena definitivní síť 48 doplňovacích okresních velitelství (DOV). K její realizaci bylo třeba zřídit dalších osm nových velitelství. Stalo se tak postupně:

  • 1921 – doplňovací okres Praha byl rozdělen na okres Velká Praha a Praha-venkov;

  • 1923 – z doplňovacího okresu Brno vznikly okresy Velké Brno a Brno-venkov. V témže roce byly zřízeny doplňovací okresy Uherské Hradiště, Klatovy a Hranice;

  • 1924 – vznikl doplňovací okres Valašské Meziříčí;

  • 1925 – vznikl doplňovací okres Česká Lípa;

  • 1926 – vznikl doplňovací okres Most.

Takto ustálená síť doplňovacích okresů působila až do konce roku 1938. Vedle některých menších územních změn v důsledku úpravy hranic politických okresů došlo pouze k přesunům sídel doplňovacích okresních velitelství, a tedy i názvů doplňovacích okresů, případně k přejmenování okresu podle skutečného sídla doplňovacího okresního velitelství.

Po vydání nových branných předpisů roku 1927 došlo k těmto změnám:

  • DOV Lučenec byla změněna na DOV Banská Bystrica;

  • DOV Rimavská Sobota byla změněna na DOV Tisovec a následně znovu na DOV Brezno nad Hronom (1937);

  • DOV Frýdek byla změněna na DOV Místek (1928).

Z důvodů státně obranných byl roku 1935 doplňovací okres Chomutov přejmenován a sídlo DOV přeloženo do Žatce. O rok později byl podobně změněn doplňovací okres Most na Louny.

 

Změny po Mnichovské dohodě

Okupace pohraničí po Mnichovu vedla k přesunu sídel některých doplňovacích velitelství a k přejmenování doplňovacích okresů.

Tak bylo:

  • DOV Jindřichův Hradec změněno na Tábor;

  • DOV Košice změněno na Spišskou Novou Ves;

  • DOV Litoměřice změněno na Kralupy nad Vltavou.

Zároveň byla řada doplňovacích okresních velitelství z pohraničí, evakuovaná do vnitrozemí, zrušena. Byla to DOV Česká Lípa, Cheb, Žatec, Opava, Šumperk, Znojmo, Levice, Nové Zámky a Užhorod.

Celkový počet tak klesl na 37 doplňovacích okresních velitelství.

 

2. Poválečná obnova vojenské správy (1945–1949)

Po druhé světové válce, od 1. října 1945, vešla v platnost tzv. zdokonalená nebo také v jiných pramenech uváděná mírová organizace armády.

Hlavní štáb se snažil s její pomocí zdokonalit původní organizaci při důslednějším respektování ekonomických a finančních možností státu i sníženého počtu obyvatel.

Byly zavedeny tři druhy jednotek:

  • jednotky na starých počtech;

  • rámcové jednotky;

  • náhradní jednotky.

Rámcové jednotky byly jednotky s neúplnými početními stavy, které měly za úkol cvičit zálohy. Na předepsané počty byly doplňovány především při větších cvičeních a v případě mobilizace.

Z organizace předmnichovské československé armády byly obnoveny tzv. náhradní útvary. V míru měl každý útvar své náhradní těleso, u kterého se vedla kmenová evidence osob vytvářejících mobilizační sled.

Náhradní těleso zajišťovalo a skladovalo výstroj a výzbroj pro své záložníky a připravovalo vše k jejich mobilizaci. Za války zpravidla mělo zůstat v mírové posádce a mělo se starat o první výcvik nováčků a záloh, sestavovat z nich pochodové útvary, jimiž se doplňovaly ztráty vojenského útvaru na frontě.

Tyto úkoly řešila náhradní tělesa ve spolupráci s doplňovací správou, která se územně členila na 46 doplňovacích okresních velitelství. Systém doplňování byl převzat z předmnichovské československé armády a vycházel ze zkušeností z první světové války.

 

3. Vznik krajských a okresních vojenských velitelství (1949–1991)

 

Vznik krajských vojenských velitelství v roce 1949

K 1. říjnu 1949 přešla doplňovací služba ustanovením č. 6107 plně na nově vzniklá krajská vojenská velitelství (KVV), která ji vykonávala pro celé území kraje.

Stejně tak převzala KVV od velitelství vojenských oblastí agendu vojenské evidence motorových vozidel a koní apod.

 

Organizační změny v letech 1951–1953

Rozkazem ministra národní obrany č. 70 z 21. března 1951, s účinností od 1. dubna 1951, byl v souvislosti s reorganizací teritoriálních orgánů vojenské správy vydán Organizační řád místních vojenských velitelství, který změnil ustanovení o KVV z roku 1949.

V roce 1953 byla vytvořena:

  • okresní vojenská velitelství (OVV) v sídlech okresů;

  • místní vojenská velitelství (MVV) v některých větších městech.

Tato velitelství postupně převzala doplňovací agendu na území své působnosti.

V červnu 1953 bylo při reorganizaci velitelství vojenských okruhů vytvořeno v rámci jejich štábů oddělení doplňovací a služby vojsk, které řídilo doplňovací službu na území své správní působnosti.

 

Přejmenování vojenských velitelství v roce 1954

Na základě rozkazu ministra národní obrany generála armády Alexeje Čepičky č. 52 z 27. listopadu 1953 byla s platností od 1. ledna 1954 přejmenována krajská (městská) a okresní (obvodní) vojenská velitelství na krajské (městské) a okresní (obvodní) vojenské správy.

 

Reorganizace v roce 1960

Reorganizace místních (obvodních, městských, okresních) vojenských správ a úprava řízení jejich činnosti byla provedena k 6. dubnu 1960 vzhledem k novému územně správnímu členění státu, a to na základě nařízení ministerstva národní obrany č. 06 ze 6. dubna 1960.

Místním vojenským správám bylo stanoveno, že jsou územním vojenským správním orgánem určeným k zabezpečení mobilizačních příprav a provedení mobilizace ve stanoveném rozsahu a k doplňování ozbrojených sil.

Jejich působnost byla upravena zákony a dalšími obecně právními předpisy, výnosy, rozkazy a nařízeními prezidenta, ministra obrany, náčelníka generálního štábu Československé armády – náměstka ministra obrany, velitele vojenského velitelství (Západ, Střed, Východ) a velitele vyššího doplňovacího velitelství.

 

Hlavní úkoly místní vojenské správy

Místní vojenské správě byly stanoveny zejména tyto hlavní úkoly:

  • ve stanoveném rozsahu zabezpečovat uplatňování práv a povinností občanů a organizací ve věcech branné povinnosti;

  • plánovat a zabezpečovat mobilizační přípravy a provádět mobilizaci;

  • doplňovat ozbrojené síly odvedenci, vojáky v záloze a věcnými prostředky z civilního sektoru;

  • doplňovat vojenské školy uchazeči z řad občanské mládeže;

  • organizovat přímé nábory vojáků v záloze do služebního poměru vojáka z povolání a do další služby.

 

4. Vyšší doplňovací velitelství (1992–1999)

S účinností od 1. ledna 1992 došlo k přejmenování krajských vojenských správ na vyšší doplňovací velitelství.

Důvodem byla změna státoprávního uspořádání, kdy byly kraje zrušeny a zůstaly v platnosti pouze okresní úřady.

Úkoly vyšším doplňovacím velitelstvím byly ponechány. Nadále zejména:

  • řídila okresní vojenské správy;

  • zabezpečovala obranu stanoveného území a objektů důležitých pro obranu státu;

  • řídila strážní jednotky ve stanoveném územním obvodu;

  • mobilizačně vytvářela a doplňovala stanovené útvary a zařízení.

Na změnu státoprávního uspořádání však paradoxně nereagovala Policie České republiky a i nadále si zachovala územní členění podle starých krajů.

 

5. Územní vojenské správy (1999–2002)

 

Změny na základě branného zákona z roku 1999

Zákonem č. 218/1999 Sb. ze dne 14. září 1999 o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon) bylo zřízeno 86 územních vojenských správ, jejichž obvody kopírovaly územní obvody okresů České republiky, a osm velitelství územní obrany.

Tento zákon nahradil branný zákon č. 92/1949 Sb., který s některými úpravami ve svém základu platil neuvěřitelných 50 let!

Nový zákon stanovil, že územní vojenské správy jsou vojenskými správními úřady prvního stupně a velitelství územní obrany vojenskými správními úřady druhého stupně. Mimo správní povinnosti jim bylo zároveň zákonem stanoveno, že současně plní úkoly obrany státu.

 

Působnost územních vojenských správ v míru

Pro činnost územních vojenských správ byla s účinností od 1. července 2000 vydána „Působnost územní vojenské správy v míru“, č. j. 8/42-186/2000-1203, která stanovila hlavní zásady činnosti územní vojenské správy v míru.

Nahradila dokument „Působnost okresní, obvodní, městské vojenské správy v míru“, č. j. 35015/36-MDO ze dne 24. září 1997.

Hlavními úkoly územní vojenské správy bylo:

  • plnit úkoly na úseku branné povinnosti;

  • plánovat a zabezpečovat mobilizační přípravy, provádět mobilizaci ve stanoveném rozsahu a projednávat ji s územními orgány státní správy a samosprávy;

  • doplňovat ozbrojené síly České republiky odvedenci, vojáky v záloze, středním zdravotnickým personálem a věcnými prostředky;

  • spolupracovat s výběrovým a rekrutačním střediskem AČR;

  • zabezpečovat péči o vojenské veterány a vojenské důchodce.

 

6. Návrat ke krajskému uspořádání (2003–2004)

Od 1. ledna 2003 bylo novelizací zákona č. 218/1999 Sb. zřízeno 35 územních vojenských správ jako vojenských správních úřadů prvního stupně a Hlavní doplňovací úřad Tábor jako vojenský správní úřad druhého stupně.

Krajské vojenské velitelství obdrželo novou působnost (č. j. 883/24-14/2002-4300), kterou mu bylo vymezeno místo v systému obrany a ochrany území ve stanoveném obvodu při řízení podřízených součástí.

 

Zřízení 14 krajských vojenských velitelství v roce 2004

Na základě zákona č. 585/2004 Sb. bylo dnem 29. listopadu 2004 zřízeno 14 krajských vojenských velitelství s úkolem výkonu státní správy (výkon vojensko-správních činností prvního stupně) a zároveň plnění úkolů obrany státu ve stanoveném obvodu.

Pro činnost krajského vojenského velitelství vydalo Velitelství sil podpory a výcviku Stará Boleslav s účinností od 1. ledna 2005 dokument „Působnost krajského vojenského velitelství v míru“, č. j. 3045-116/2004-2565-05 (POM-167).

V něm bylo dále stanoveno, že KVV:

  • plánuje a koordinuje plnění úkolů při řešení krizových situací;

  • plánuje a zabezpečuje mobilizační přípravy a provádění mobilizace ve stanoveném rozsahu a projednává je s územními orgány státní správy a samosprávy;

  • plánuje a provádí doplňování ozbrojených sil České republiky mobilizačními zálohami;

  • zabezpečuje péči o vojenské veterány, vojenské důchodce a rehabilitované;

  • podporuje činnost vojenských zájmových sdružení na krajské úrovni.

 

7. Současná podoba krajských vojenských velitelství (2005–2007)

 

Nová působnost od března 2005

S účinností od 1. března 2005 byla vydána nová „Působnost krajského vojenského velitelství“ POM-17B, kde bylo opět vymezeno místo a úloha krajského vojenského velitelství jako vojenského správního úřadu prvního stupně, včetně úkolu obrany státu.

 

Změna organizační struktury v roce 2006

1. listopadu 2005 vydalo Ministerstvo obrany s účinností od 1. ledna 2006 „Prozatímní působnost krajského vojenského velitelství“, č. j. 50445-6B/2005/DP-1203/1, která reagovala na změnu organizační struktury KVV.

S účinností od 1. ledna 2006 se v rámci KVV vytvořilo oddělení náboru, které plnilo úkoly na úseku náboru, profesního poradenství a administrace povolávacího procesu.

 

Organizační předpis Org-2-1

Posledním dokumentem, který vymezuje působnost, úkoly a organizační strukturu KVV jako vojenského správního úřadu prvního stupně v jeho územním obvodu, je předpis Org-2-1 – Působnost a organizační struktura krajského vojenského velitelství, vydaný Ministerstvem obrany 3. listopadu 2006 s účinností od 1. ledna 2007.

 

Použitá literatura a prameny

  • Zákon č. 193/1920 Sb., branný zákon Republiky československé.

  • Zákon č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.

  • Zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), ve znění zákona č. 238/2000 Sb.

  • Zákon č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů.

  • R MNO č. 70/1951.

  • R MNO č. 52/1953.

  • R MNO č. 43/1991.

  • Nařízení MNO č. 08/1959.

  • Nařízení MNO č. 06/1960.

  • Org-2-1. Působnost a organizační struktura krajského vojenského velitelství. MO Praha 2006.

  • SKORUŠA, L. Právní aspekty řešení krizových situací s účastí AČR. [přednáška] Brno 2006.

pplk. Ing. Bohuslav Vlček, publikace Vojenský profesionál